Svaťa se představuje

Svatoslav Bielczyk a jeho příběh

Jmenuji se Svatoslav Bielczyk. Zkráceně SvaŤa, krátké „a“. Všichni píší „Sváťa“, nevím proč!? 🙂

Jsem „svatý a furt slavím“. Možná proto mám skoro pořád dobrou náladu a jsem optimistický. Odmítám se zabývat něčím, co má negativní energii. Prostě to nechci – být v zajetí něčeho ponurého. Ale naštvat se umím. A když se vytočím na maximum, což se stává málokdy, pak si neberu servítky s nikým a co na srdci, to okamžitě na jazyku. Vše potlačované jde okamžitě ven. Následky řeším posléze, pokud je to nutné a uznám to za vhodné ;o)

Je mi teď čerstvě 44let, znamení štíra, v čínském horoskopu rok hada. Myslím, že není lepší kombinace! 😀 Mám 3 děti a od září 2021 jsem dědeček :D:D

Vzděláním jsem strojař. Mám Strojní průmyslovku v Karviné. Na výšku jsem nechtěl. Tvrdil jsem, že nejlepší škola je ta života a praxe, a že se do vedoucích funkcí dostanu i bez titulu. Což se mi posléze také povedlo. Časem jsem ale zjistil, že dobrý učitel je pro tento přístup nutnost. Ale kdo hledá, najde! Všude je plno dobrých a chytrých lidí, kteří se rádi podělí…

Otec byl konstruktér. Celý život. A v jedné firmě. Doma pořád něco vyráběl. Hodně nábytek, vestavěný už za „komančů“, na míru pidi pokojům v 3+1 a pro tři bratry. A vždy vše se strojařskou přesností. Nevím o ničem, co by neopravil. Po něm mám asi geny a umění najít řešení opravení či výroby zatím čehokoli. Což se mi teď v PIETRO BIKES náramně hodí. Je těžko k uvěření, kolik různých zařízení a udělátek je k výrobě rámů potřeba.

No, a to je zatím moje hlavní parketa v PIETRO BIKES. Ríša má nějaké přání, něco řeší, něco potřebuje pro jednodušší, rychlejší, efektivnější, pohodlnější manipulaci, výrobu, jakoukoli činnost a já to vymyslím a vyrobím.

Anebo třeba dojedeme k poznání, že potřebujeme vlastní lakovnu. Integrovat ji do sklepa domu. A mám další projekt! 😊

Než jsme začali vyrábět vlastní karbonové trubky, dostal jsem od něj 8 fotek a jedno video s informací, že na celé zeměkouli není nikdo, kdo by vyrobil takové trubky, které Richard chtěl. Za 2 měsíce na netu nikoho nenašel. Neměl jsem na výběr a po zhruba 8 měsících byl první návin hotov. Přeji všem ten úžasný pocit, kdy vidíte, že se tvoří velice podobná věc, jako předtím na videu! Paráda, extáze! Následovalo učení se, zlepšování první konstrukce, přepracovávání. Ostatně teď to zase předělávám. Kvalita si žádá odpovídající stroje!

No, a trubky je třeba vytvrdit. Úkol tedy zní jasně – postav pec! Jednu na trubky a bude se hodit i větší, na celé rámy. Jak pro pečení karbonu, tak případně pro urychlení schnutí a vytvrzení laku. I když na to máme už také koupené UV lampy. Jenže ty strašně žerou elektřinu a „vytápí“ celou místnost. Jednoduše nežádoucí, zbytečné…

Vypálení patek, tak abychom na začátku následovali tradici PIETRO BIKES, mne donutilo se ve čtyřiceti začít učit kreslit v 3D programech. Ostatně bez toho nejde vytvářet kopyta a formy na karbonové spojky rámů. A vůbec 3D tisk plastů či kovů bez toho nejde provozovat. Nedokážu si představit, že by to pro nás někdo dělal a kreslil podle zadání. Vše vždy několikrát měním, upravuji. Hlavně protože po první ostré výrobní akci se objeví požadavek na nějaká zlepšení. Pietro Fooll, karbonový celoodpružený rám, jsem kreslil po odpoledních a večerech 3 měsíce v kuse. Každý díl na několikrát samozřejmě. Nikdy to nedomyslíte perfektně, vždy se objeví chybička…

Správně funkční odpružení zadní stavby má také své zákonitosti. Svou geometrii. Přesné uložení čepů v prostoru. Jsem vděčný lidem, kteří vymysleli soft, který to vše umí vypočítat. Koupili jsme si ho a učím se ho používat. Ovšem těch možných výstupů jsou mraky. Pořád jsem na začátku učení se. Každý milimetr má vliv na konečné vlastnosti… Je to jak střelba odstřelovače – správně posunout zaměřovač, vyhodnotit dráhu střely a okolí, zmáčknout spoušť….., a trefit! Napoprvé – nikdy! Napodruhé? Nikdy… Napotřetí se malilinkato, stále jen trošičku, přiblížíte. Až po Xté je to to pravé ořechové…

První návrh rámu jsem dělal 10 hodin v průběhu 3 dnů…

No a do toho všeho musím pracovat. Práce, ta mi zatím platí složenky! Nyní, už osmým rokem, pracuji jako obchodně technický zástupce. Prodávám pneumatické komponenty pro průmyslovou automatizaci.

Pracovní kariéru jsem začal, hned po maturitě v ´96´ a následné roční vojně, tím, že jsem si otevřel doma na baráku rodičů cykloopravnu. Kola jsem si sám opravoval a ladil od začátku, co se u nás objevily horáky. Tehdy jsem si koupil své jediné kompletní kolo – Velamos na „SISku“. Pak už jsem všechny následující kola stavěl z komponent, které jsem pořád obměňoval podle toho, co se objevilo nového a na co jsem měl. Takže živit se koly mi připadalo už tehdy jako dobrý nápad. Mladý a svobodný, bez závazků. A k tomu zkoušel pojišťovnictví. Nakonec jsem šel v ´´99´ do fabriky válcovat profily. Stálý celoroční příjem už byl nutností.

Někde v létě, či na podzim 2000 mi otec říká, že Shimano bude stavět v Karviné továrnu! Od roku 19´90 jsem jezdil na kole furt, takže je jasné, jaký byl můj cíl. Splnil jsem ho – byl jsem v první skupině zaměstnanců, kteří letěli v květnu 2001 do Singapuru na 3 měsíce na školení. Manželka byla ve čtvrtém měsíci těhotenství. Singapur, Malajsie, Indonésie – dobrá škola vysoko sériového pracovního života. Ale rozcvičky jsem zažil jen v Malajsii. V Karviné nikdy nebyly! 😀

Po šesti letech tvrdé práce jsme se dostali do prvních manažerských funkcí. Další splnění toho, co jsem si předsevzal v minulosti. Po 10ti letech jsem šel dál. Za novými zkušenostmi, novými výzvami, novým sebevzděláváním. Učil jsem se obchodu, komunikaci, vztahům, píli, sebekázni a sebepoznání, a také osobnostnímu rozvoji. Vyměnil jsem teplé manažerské místečko za posunutí se na vyšší úroveň. Nebylo to vždy příjemné, ale nelituji ničeho!

Mým současným největším snem je živit se výrobou rámů, to je jasné, ale vyžaduje to ještě dost věcí vymyslet, vyrobit, dokončit. Koupil jsem si frézku, už mám dva soustruhy. K tomu jsou potřeba nástroje, svěráky, měřidla. Materiál, jako železo, hliník, plasty. Pořád něco. Další ruční elektrické stroje atd.

Naštěstí mám skvělou, hodnou, chápavou a tolerantní partnerku. Bez její podpory, pochopení a tolerance by to nešlo. Musel bych si vybrat – rodina nebo PIETRO BIKES. A je jasné, že tak daleko to dojít nemůže. Takže je třeba se věnovat i rodině a investovat i tímto směrem. Čas i peníze. Vše musí být vybalancované. Zatím to vypadá, že to všichni společně zvládáme.

Ještě jednou jim všem tímto moc děkuji! A těším se, až poznám vás – našeho nového zákazníka!